Lewis & Short

prōvŏcātor, ōris, m. [provoco].

  1. I. In gen., a challenger to combat, Liv. Epit. 48 med.; Just. 10, 3, 3; 33, 4, 12; Gell. 9, 13, 4; Flor. 2, 17, 11.
  2. II. In partic., a kind of gladiator, Cic. Sest. 64, 134; Inscr. Orell. 2566 and 2568.