Lewis & Short

prae-ĭcĭo (prae-jăcĭo or praejĭcĭo, Fest. s. v. pone, p. 249 Müll.), jēci, jactum, 3, v. a., to cast or throw up in front (post-Aug.).

  1. I. Lit.: moles, Col. 8, 17.
  2. II. Trop., to cast up, object, utter reproachfully: multis in contumeliam Graecorum praejactis probris, Dictys Cret. B. Troj. 2, 24.